18. 11. 2007 - Canoa, Rio Muchacho
 |
| Rio Muchacho - snídaně |
Plánoval jsem, že v neděli vyrazím s ekvádorskou průvodkyní Tanhjou k rovníku, ale odjezd se protáhnul do odpoledních hodin, přičemž cesta k rovníku trvá odsud z Canoe asi 2 hodiny, tak jsme přehodnotili plány a jen se přiblížili k asi 20 km vzdálené farmě Rio Muchacho, ležící na stejnojmenné řece.
Podle všech doporučení to má být moc pěkný místo na venkově, kde se místní snaží žít naplno z toho, co si sami vyprodukují a to šetrně, ekologicky. Díky tomu k nim míří spousta turistů, aby si odpočinuli od městkského způsobu života a něčemu se případně přiučili. Původně jsem si z tohoto strohého popisu nedokázal představit, co mě tam čeká, ale vzhledem k tomu, že už dost dlouho trčím na jednom místě, tak jakákoliv změna je dobrá.
Ve chvíli, kdy jsme přehodnotili plány jsme se dozvěděli, že ke statku Rio Muchacho odjíždí pravidelný spoj za necelou půlhodinu, tak jsme se dostavili na místo určení a čekalo mě první překvapení. Na korbičce náklaďáku se už tísnila asi dvacítka lidí, ale když se chce někdo přidat, tak ho neodmítnou, jen se přidá další pryčna a povolí zadní čelo korby, aby bylo místo na nohy :-). Než jsme vyrazili, bylo nás 23 na korbě a 4 v kabině. Já měl celkem pohodlné místečko na posledním prkně, opřeném o postranice korby. Na každém takhle seděli nebo stáli 4 lidi a vzájemně se přidržovali, během jízdy, což jsme ocenili i my vzadu, když jsme jeli do nejakýho strmýho kopce a měli co dělat, abychom nevypadli za jízdy :-).
 |
| Rio Muchacho - školící místnost |
Asi po půlhodině jízdy jsme dorazili, z diskuse jsem s ostatními jsem zjistil, že si všichni jedou odpočinout aktivní prací. Jsou to dobrovolníci, co platí za to, aby mohli zadarmo pracovat na farmě, což znamená starat se o dobytek, prasata, slepice, pěstovat kávu a co já vím co ještě. Moc jsem to nechápal, ale proč jim brát to nadšení. A ne, že by to byl jen chvilkové pominutí mysli, někteří říkali, že už třeba 6 týdnů pracovali jinde a tady plánují zůstat další 4 týdny apod.
19. 11. 2007 - Rio Muchacho, Coaque, Canoa
Začalo to už brzo po příjezdu, dostali jsme večeři, po které najednou někteří vstali a začli sbírat nádobí a šli ho umýt. Nevěděl jsem, jestli bych se neměl třeba přidat, ale pak jsem si řekl, že tam nejsem na dobrovolničení ale na přespání, tak jsem se nechal obsloužit. :-). O co větší bylo překvapení, když mě v 6 hodin ráno probudil hluk venku, tak jsem vykoukl z okna a všichni už naskákali do holínek a kydali hnůj, prali prádlo, vařili snídani nebo dělali jinou prospěšnou činnost. Na jejich omluvu, brali to nejen jako práci, ale i jako učení, k čemuž jim byli k ruce školení učitelé, kteří jím vysvětlili, z jaký strany se mají držet vidlí a na jakou hromadu házet které exkrementy, aby byly znovupoužitelné jako přírodní hnojivo. Každopádně je to zajímavý byznis, pracovní síla, která nejem, že dělá zadarmo, ale dokonce za to, že může dělat ještě platí.
 |
| Poprvé na rovníku |
Po snídani jsme vyrazili dál, odvoz jsme měli k hlavní cestě stejný jako den předtím, to jest malý náklaďáček, který nás hodil na hlavní silnici, kde jsme si stopli bus až k "monumentu" na rovníku. Řidič nás vysadil uprostřed ničeho s tím, že jsme u vrat k monumentu a odjel. Před námi byla jen branka z ostnatého drátu s nápisem nebezpečí a jinak nic. Všiml si nás za plotem ale domorodec, který nás poslal asi 500 metrů zpátky po silnici, že tady nic není. Když jsme došli k místu určení, našli jsme na silnici namalovanou čáru s nápisem rovník a víc nic.
 |
| Tanhia na rovníku |
Podle kusých informací měl být monument někde poblíž pláže Pacifiku, tak jsme se protáhli ostnatými dráty plotu u silnice a vydali se ve směru namalované čáry na silnici k pobřeží. Byla tam vyšlapaná cestička lemovaná hovnama, který jsem původně pasoval na koňská. To nás ubezpečovalo, že jdeme správným směrem, protože se tudy určitě nechají vozit líní turisti. Když hoven přibývalo, tak nám za chvíli došlo, že jsme na dobytčích pastvinách a po vyškrabánání se na nejbližší kopec se o tom přesvědčili díky nedalekému stádu. Řekli jsme si ale, že to nevzdáme, a poctivě jsme se přes další 2 kopce a 4 ploty z ostnáčů dostali až na pobřeží. Když jsme nenašli nic ani tam, tak jsme si zavolali převozníka přes řeku, která ústila do oceánu a odřízla nám tak cestu k přilehlé rybářské vesničce a nechali monument pro další objevitele. Vzhledem k tomu, že jsme o něm mluvili se spoustou lidí na farmě, tak se určitě někdo další najde, kdo se ho vydá hledat taky :-).
 |
| Tam někde býval asi monument |
Ve vesničce jsme se pak dozvěděli, že monument na pláži byl, ale smetla ho už před delší dobou voda, takže se plánuje výstavba nového, většího a pravděpodobně i rozuměji umístěného. Každopádně i tak to byl docela pěkný výlet s krásnými výhledy a jakmile najdu počítač, který nebude odmítat pracovat s mojí čtečkou karet, tak přihodím i nějaké fotky.
