Koupele pro masochisty

1. 12. 2007 - Vilcabamba, Catamayo

V sobotu odpoledne jsme přejeli do nedalekého městečka Catamayo 30 km od Loja (asi 60 od Vilcabamba), které není ničím zajímavé, jen se tam nachází letiště a vzhledem k tomu, že jsme sehnali letenku jen na 7:30 ráno a museli být na letišti s hodinovým předstihem, tak jsme nemuseli druhý den ráno vstávat moc brzo a platit za drahého taxíka z Vilcabamby.

Zkusili jsme místní specialitu cecina, kterou prodávali na každém rohu (a nic jiného obvykla ani nenabízeli). Je to flákota vepřového masa, jedna světlejší a jedna tmavší (ta je prý předtím vysušená na slunci) pečená na ohni a servírovaná s přílohou, co vypadá jako bílé válečky a měla by být z brambor. Nebylo to špatné, ale kdybych měl na výběr, zvolil bych podruhé něco jiného. Někde se jako maso údajně používá i kozí nebo koňské, ale v restauraci nás ujišťovali, že my jíme vepřové, ačkoliv Tanja jim moc nevěřila a tvrdila, že tmavší flákota na vepřové nevypadá. :-)

2. 12. 2007 - Catamayo, Quito, Baňos

V neděli brzo ráno jsme se zpakovali a vyrazili na letiště, let měl trvat hodinu, ale nad Quitem bylo špatné počasí, tak jsme nějakou dobu kroužili a čekali, jestli nás půstí nebo budem muset letět někam jinam. To už by bylo podruhé, co bych nedoletěl do Quita. Naštěstí nám nakonec povolili přistání, uvítalo nás studené a deštivé počasí. Přejeli jsme městskou dopravou na autobusové nádraží na jihu města Tanja pokračovala zpátky domů do Canoa a já do Baňos.

Když jsem si kupoval lístek, chlapík mi naškrábal lístek, že nebylo k přečtení místo dojezdu. Ale dovedl mě k autobusu a ať jsem v klidu, že za 30 minut odjíždí. Asi za 15 minut měl ale nějaký dědula sebral velký bágl a utíkal s ním k jinému autobusu a chlapík co mi prodal lístek na mě pokřikoval, že můžu jet dřív a nečekat další čtvrthodinu. Nastoupil jsem teda, trochu mě znejistilo, že na předním okně autobusu byla cílová zastávka Ambato, ale i pomocník v autobuse, co mi kontroloval lístek říkal, že za 5 hodin jsme v Baňos, tak jsem to dál neřešil. Zkontroloval jsem, že Ambato je po cestě a je to větší město.

Když jsme dojeli do Ambata, celý autobus se vylidnil, zůstal jsem jen já a nějaká babka, co taky jela do Baňos, pomocník řidiče nám vrátil 50 centů a vysadil nás na ulici, ať jedeme dalším autobusem, že oni dál nepokračují, protože se dvouma cestujícíma se jim to nevyplatí. Tak jsem nakonec stejně počkal na autobus, kterým jsem původně měl jet a než dorazil, tak mě babka vyzpovídala odkud jsem, jestli jsem svobodný, co rodina apod. Zachvíli dorazil náš autobus a dorazil jsem konečně do Baňos.

Baňos je lázeňské městečko uzavřené uprostřed hor, nachází se tu horký pramen s minerály ohřívaný nedalekým vulkánem, spousta agentur nabízí výlety po okolí, do jungle, sjíždění divoké řeky v raftu, kanyoning, bungee jumping a další. Jak jsem se ubytoval, prošel jsem město (je maličké, všude se dá dojít pohodlně pěšky) a večer zašel do lázně La Virgen. Jsou tam 3 bazény, jeden s ledovou vodou, druhý s příjemně teplou a třetí s horkou (43 stupnů). Nejdřív jsem si vegetoval v teplém a pak zkusil střídačku vařící - ledový - vařící - ledový. Je to jako sauna a moc příjemný, ačkoliv trochu masochistický, zážitek. Odpočatý jsem se vrátil do hostelu a zaplatil si noční výlet na sledování erupce nedalekého vulkánu v sousední cestovní kanceláři.

Slibovali podívanou na chrlení lávy, ale byl docela podfuk. Dovezli nás asi 5 km od vulkánu na vyhlídku nad město a zrovna jsme měli štěstí, že vulkán zasoptil. Ale z té vzdálenosti to bylo jen jako malý červený flíček ve tmě. Tak jsme si aspoň prohlídli nasvícené město a vrátili se zpátky. Druhá skupina, co přiljela asi 5 minut po nás neviděla ani ten červený flíček.

3. 12. 2007 - Baňos

Druhý den ráno jsem si půjčil kolo a vyrazil na projížďku k 65 km vzdálenému městu Puyo. Baňos leží v nadmořské výšce 1800 metrů a Puyo 950 metrů, takže to měla být nenáročná jízda většinou s kopce, navíc lemovaná spoustou vodopádů. Pravda byla někde uprostřed, sjezdy byly, ale taky se muselo párkrát vyšlápnout nějaký kopeček. Ale cesta to byla moc pěkná s nádhernými výhledy, asi na 18. kilometru byl úžasný Ďáblův vodopád. Ale čím víc jsem se blížil k Puyo, tím víc přibývalo stoupání, takže asi na 45. kilometru, když mi dolšla voda, síly i chuť pokračovat, stopnul jsem právě projíždějící autobus a vrátil se zpátky. U Ďáblova vodopádu jsem poobědval s nějakým amíkem, s kterým jsem pak chvíli jel a plánovali jsme, že dojedem určite až do konce, ale cestou se mi ztratil za zády a ani jsem ho nezahlídnul, když jsem jel busem, tak to možná vzdal taky.

Večer jsem zase zašel do lázní, zregeneroval tělo na horko-ledových koupelích a vyšlápnul si na noční vyhlídku nad město k soše svaté pany Anny, který je patronkou města a horkého pramene. Byl to docela náročný výšlap (aspoň pro mě, lenocha) a jak jsem se vrátil do hostelu, okamžitě jsem odpadl. Ráno jsem se moc nevyspal, měl totiž docela zajímavý budíček. Baňos slaví výročí založení 16. prosince a místní školáci pod vedením učitelů se připravují na oslavu - každé ráno průvod asi 50 dětí bubnují a trénují pochody. A protože jsou to děti, tak řežou do bubnů jako vzteklí. :-).

4. 12. 2007 - Baňos

Dnešek jsem si naplánoval jako odpočinkový den, ráno jsem vyrazil na další kopec v okolí s vyhlídkou na vulkán. Je ale oblačno, tak není vidět jestli chrlí kouř nebo ne. Odpoledne vyrazím do dalších bazénů zaplavat si a prohřát se v horké lázni a možná si půjčím čtyřkolku, které tu nabízejí na každém rohu na projížďku po okolí. Jen za ní chtěji 10 babek za hodinu, tak asi moc daleko nedojedu. Zítra brzo ráno se chci přejet do Otavala, městečka prslaveného bohatými trhy - největší jsou sice každou sobotu, ale doufám, že i ve středu bude na co koukat.